Jméno:
Shaggy Toller's White Banjo Boy
Narozen: 12. 8. 2009
Otec: Mouse Hunter's Allistar Galaiy
Matka: Shaggy Toller's Snow White
Narodil jsem se v Dánsku v chovatelské stanici Shaggy Toller's. Nikdy by mě nenapadlo, že za novými páníčky pojedu tak daleko! Ale 9. 10. 2009 jsem nasedl do auta s tolleřími strejdy a tetou a jedním labroušem, a měli jsme namířeno na Slovensko do Bratislavy, kde se konala světová výstava, kterou si moji kamarádi nemohli nechat ujít! :-)
Jeli jsme opravdu dlouho. Celou cestu jsme odpočíval a čekal, co se bude dít. Samozřejmě jsme cestou několikrát stavili, abychom se mohli proběhnout. Ale teď jsem cítil, že to nebude stejná zastávka, jako ty předchozí. Už byla tma, když jsme odbočili k benzinové pumpě, kde na nás čekali nějací lidé. Když mě uviděli, vrhli se na mě, usmívali se a mluvili na mě řečí, které jsem vůbec nerozumněl! Měli s sebou jednu tolleří slečnu, a jak říkali mojí dosavadní paničce, jmenovala se Didi.
Než jsem se stačil proběhnout, podepisovaly se nějaké papíry, vyndala se moje deka, na které jsem ležel v boudičce, dvě hračky, vodítko a obojek. Panička se se mnou rozloučila, a já pochopil, že jí vidim naposledy. Můj "strejda" na mě ještě skákal a dával mi poslední rady, které mi mohl poskytnout a pak... přišel poslední pohled na mojí bývalou rodinku, nasedl jsem s těmi cizími lidmi do jejich auta.
Seděl jsem zabalený v dece na klíně teď už své nové paničky, které na mě mluvila uklidňujícím hlasem, ale co mi říkala, jsem nerozumněl. Ale dávala mi tím najevo, že bude všechno v pořádku. Nevím proč, ale věřil jsem jí. Uběhlo pár minut a zastavili jsme u jednoho domu se zahrádkou. Všechno pro mě bylo nové, takže jsem se docela bál. Chvíli jsem venku koukal a pak mě moje panička vzala a odvedla mě do domu. Didinka si mě pořád kontrolovala a nemohla se dočkat, až mě položí na zem. Musel jsem si všechno očmuchat. Jako první bylo dobré zjistit, kde mám misku s vodou a jídlem, do které jsme hned dostal svoje granulky, které jsem si přivezl z Dánska. Po celém dni jsem byl hladový, takže mi přišly vhod:-) A pak už přišel na řadu průzkum! Jako první přišel na řadu obývák, a když jsem viděl, že je všechno v pořádku, osmělil jsem se, a začal si hrát s Didinkou i s ostatními:-). Ještě jsem si stihl prohlédnout pokoj paničky, ale byl jsem po té dlouhé cestě unavený, a tak jsem si lehl, a sbíral síly do nového dne.
Další den začalo opravdové řádění:-) konečně jsem si mohl prohlédnout zahradu, která se mi moc líbí. Asi proto, že je tu spoustu keřů a kytiček, za které můžu zalézt a panička se potom rozčiluje, kam to chodím. Ale já si z toho nic nedělám, protože vím, že tam na mě nemůže:-) Byli jsme i 2x na procházce na louce, kde jsem běhal konečně bez obojku a vodítka! Na tohle si ještě stále navykám, vůbec se mi tohle omezování nelíbí!!
Po týdnu v novém domově vážím už 5,7 kila, mám za sebou první "českou" prohlídku na veterině, kterou jsem statečně zvládnul, odčervení, a celé dny trávím řáděním s mojí novou ségruškou Didinkou. Vím, že jí zlobím, ale ona je opravdu trpělivá a nechá si všechno líbit, ale když už to opravdu přeháním, tak dostanu od ní pěkně vynadáno, ale co.. za chvíli to zkouším znova:-) Dokonce už umím svůj první povel sedni!! :-)
Myslel jsem, že se mi bude moc stýskat a navykání na novou rodinku půjde pomalu, ale všichni mi v tom pomáhají a hlavně Didinka. Je to přece jenom stejný pejsek jako já, a i když má trochu jiný přízvuk, rozumíme si spolu:-)
Za pár týdnů mi bude rok. Jsem moc rád, že jsem v téhle rodince. Nevím, co bych si bez mojí "sestřičky" Didinky a mé paničky počal. Když mě tu náhodou nechají samotného, je mi moc smutno, a dělám různé lumpárny, abych jim dal najevo, že se mi to vůůbec nelíbí!
Začal jsem s Didi jezdit po výstavách. Moje první výstava byla v zimě v Brně, kde jsem se docela bál. Vůbec jsem nevěděl, co se bude dít, všude bylo spousta lidí a psů... ale brzy jsem pochopil, že vůbec o nic nejde, a teď, když jedeme na nějakou výstavu se moc snažím, abych paničce udělal radost a předvedl se, jak nejlépe umím! Už jsem se byl dokonce podívat i v Polsku, kde se mi moc líbilo.
Také jsem s paničkou začal pravidelně jezdit na cvičák! Pokaždé se tam moc
těším! Jsem rád, když můžu prohnat pár pejsků a hlavně, když můžu aportovat!!!
Už když jsem byl malý, panička mi říkala, že budu aportovací blázínek, a měla
pravdu! Je jedno, co se mi hodí - plyšák, balonek, klacek, dummík.... hlavně, že
můžu běhat! Prý jsem v tom docela neúnavný, ale mě se teda nezdá... :-))
Dokonce jezdíme i cvičit k vodě! Tam dávám paničce
docela zabrat, ale když já si nemůžu pomoct... nejraději bych tu celou hodinu
cvičil jenom sám, Ti ostatní pejskové prostě zdržují :-DD
ZKOUŠKY: OVVR v I. ceně (224 bodů)
výsledek vyšetření oči (CEA a PRCD) - v OPTIGENU !!!
klinické vyšetření očí - čistý (z 10.11.2011)
DLK: 0/0; HD: A/B